Hospoda č.71

Historické fotografie z archívu Vladimíra Groše...

Hospoda č.71

Byly tady, aby poskytly poutníkovi osvěžení, občerstvení, azyl proti nepohodě. Hlavně ve starších dobách, kdy se cestovalo pěšky, popřípadě koňmo byl hostinec vítaným zařízením k přenocování a načerpání nových sil před další cestou. Ovšem návštěvu šenku vyhledával také místní občan, především aby uhasil žízeň, ale také aby se dozvěděl poslední novinky jak z nejbližšího okolí, tak také ze světa. Hostinec byl také vhodným zdrojem ekonomického zisku, proto také vrchnost vlastnila několik podniků jež propachtovávala nájemcům za určitý poplatek. Šlechta měla také zajištěný odbyt jak pro své víno, pivo i napálenou kořalu. Díky písemné smlouvě z roku 1754 se dovídáme, že hrabě Chorinský v tomto roku propachtoval Panskou hospodu v Zarazicích Vítu Petrželkovi. Informace o dalších hostincích hlavně z přelomu 19. a 20. století máme díky zápisům okresního hejtmanství v Uh. Hradišti, když k provozu byla potřebná tzv. koncese- povolení. Z žádosti zarazického starosty Jana Holka o rozšíření koncese na prodej lihovin ze dne 26. 12. 1896:

„LID NÁŠ NAOPAK, CHTĚJE LIHOVINY KUPOVATI, JDE K ŽIDU, KTERÝ NA VENKOVĚ MÁ KAŽDÝ PRODEJ KOŘALKY V ZAPEČETĚNÝCH LAHVÍCH, A TUTO NA VEŘEJNOSTI PIJE, ZAJISTÉ, ZVLÁŠTĚ NA DÍTKY MALÉ A ŠKOLOU POVINNÉ ZHOUBNĚJI TÍM PŮSOBÍ, NEŽ LI, KDYBY V ŘÁDNÉM HOSTINCI POSEDĚL A TU V PŘÍTOMNOSTI SE BAVIL A SEBE VZDĚLÁVAL.“
Jan Holek, starosta

Zarazice patřili do veselského panství a tak zde byl také zřízen Panský šenk. Zcela jistě byly hostince, či přesněj „šenky“ v Zarazicích již dříve, ale písemně je doložen tzv. Dům šenkovní, aneb Panská hospoda v lednu 1754, kdy Franz Chorinský sepisuje 1. ledna smlouvu i revers s Wítem Petrželkou. V reversu Petrželka upisuje svou štěpnici, „šacova-nou“ na 40. Rý. hraběti, v případě insolventnosti. Do Panských důchodů musel platit ročně 4. Zlaté, ovšem z každé vyšenkované bečky vína, dostal 1. rýnský a 10 krejcarů. Tuto Panskou hospodu má roku 1786 na rok pronajatou Josef Wolemík, a od roku 1820 se zde uvádí Johann Chromý, a zde máme uvedeno již také číslo domu, totiž 71.Tento dům stojí dosud, ovšem byl při úpravě silnice o něco zkrácen. Je to rožní dům naproti zvoničky. V roce 1884 je vlastníkem hospody č. 71 v Zarazicích Teresie Kohn ze Strážnice. V roce 1886 je nájemcem této hospody Karel Redlich z č. 162. Roku 1887 už tuto hospodu vlastní Karel Grňa (*1860). V červenci 1887 nás starosta Anton Procházka informuje, že v Zarazicích jsou tři hostince: František Večeřa č. 24, Karel Grňa č. 71 a Martin Randa, coby pachtýř Rudolfa Seidlera na č. 161. O povolení k hostinci žádal také Karel Redlich na č. 162, ovšem povolení nedostává, protože: „hned vedle jest kaple a krásně ozdobená figura P. M. že by tam mohl být nepořádek a nečistota“. V roce 1926 provádí stavební úpravy na hostinci Jiří Chudík. V roce 1950 byl hospodským na č. 71 pan František Vavruša, a zřejmě posledním hospodským byl v roce 1954 Jan Kozumplík. Hostinec byl později přeměněn na obchod Jednota.

Mapa hospod v Zarazicích. Nejstarší zprávu máme z roku 1754 o Panské hospodě, později číslo 71. Dnes slouží v Zarazicích pouze hostinec na čísle 22.

MZA, Brno, fond F 95, č. 77, Panský hostinec v Zarazicích (později č. 71), Antonín Kaappner, 1819, (21,5×44 cm)

Plány na přestavbu hostince vypracoval Štěpán Caletka.

Později hostinec sloužil jako obchod smíšeným zbožím

Hostinec v domě č. 55

Někdy před rokem 1883 provozoval v Zarazicích na č. 55 hostinec Markus Kohn. Kelnera, neboli číšníka mu zde dělal Jakub Seidler. Poté si tento Jakub Seidler koupil místo, vystavěl dům č. 161 a tam otevřel šenk, kde se svým synem Rudolfem nalévá víno, pivo, kořalku a taky seká maso a prodává „míšané věci“.

Seidlerova hospoda č. 161

V hospodě u Seidlera působili postupně tito pachtýři: 1887 Martin Randa, červenec 1889 František Sedlák, srpen 1889 Jan Pavka, 1897 Valentýn Všetula. V dubnu 1899 je udán Rudolf Seidler, že skupuje kradené zboží, dále toto prodává a neplatí daňku. V listopadu téhož roku dochází v jeho hostinci ke rvačce mezi dělníky. Rudolf Seidler, který je israelského vyznání, si stěžuje na útok na jeho živnost. Z protokolu ze dne 1. 3. 1900 vyplívá, že Seidler neměl ve svém hostinci vyvěšenou policejní vyhlášku. Hostinský to nepopírá, prohlašuje, že mu byla ukradena, a přesto že na druhý den byla sjednána náprava, dostává pokutu 10 K. ve prospěch zarazických chudých. V roce 1901 byl odsouzen k 6 týdnům těžkého žaláře, k zaplacení peněžité pokuty 100 K., byla mu odejmuta hostinská koncese, protože kupoval od školních dítek podezřelé věci, obilí. Dále napsal výhružný dopis svědku, nadučitelovi Josefu Kašpárkovi. Konflikt se zarazičany pokračoval i nadále, když v roce 1902 si sousedka z č. 55, Apoléna Všetulová stěžuje, že Seidler staví zeť. Tentokrát dostal od obecního výboru příkaz zeť zbořit, a zaplatit pokutu 200 K. Rudolf Seidler poté několikrát žádá o hostinskou koncesi, kterou však nedostává. Na domě č. 161 později působí léčitel Ladislav Janiš.

Obecní hostinec č. 22

Dům byl postaven v roce 1870, nákladem 6 000 Zl. jako první škola v Zarazicích. Brzy ovšem kapacitou nestačila a tak se staví škola nová, která je dokončena a vysvěcena 1894. Obec se snažila starou školu prodat, což se nedaří, a tak se škola roku 1895 mění v Obecní hostinec. V žádosti o koncesi starosta Jan Holek uvádí, že Zarazice mají 166 domů a 837 obyvatel. Dostává koncesi na prodej vína a piva, což mu příští rok nestačí, a píše další žádost o rozšíření koncese o nálev kořale: „lid náš naopak, chtěje lihoviny kupovati, jde k židu, který na venkově má každý prodej kořalky v zapečetěných lahvích, a tuto na veřejnosti pije, zajisté, zvláště na dítky malé a školou povinné zhoubněji tím působí, než li, kdyby v řádném hostinci poseděl a tu v přítomnosti se bavil a sebe vzdělával. A pak vždyť do hostince nejde každý jen pro kořalku, ba zde bývají i vážení hosté, a tudíž přišlí sem kořalečník může se od těchto poučit a sebe vzdělati!“

16. 1. 1897 se stává nájemcem Obecní hospody František Plšek, 6. 9. 1897, Martin Bačík. 25. 2. 1898 je hostinec pronajat Valentýnovi Všetulovi *1862, ze Zarazic, který do té doby pracoval pro Seidlera. Od 1. 1. 1902 má hostinec pronajat Antonín Svoboda (*1851), toho 19. 5. téhož roku střídá Jan Bednařík *1848. V roce 1905 je hostinským Jan Třináctý (*1866). Za starostování Fabiána Břečky, je Obecní hostinec 6. 10. 1907, pronajat pivovaru Uh. Ostroh, který za výčepního dosadil Štěpána Čecha. Po rozpadu Rakouska Uherska má v prosinci 1918 hospodu František Chytil. Zápis z roku 1921 hovoří o tom, že Fabián Mokroš si vzal vdovu po Fr. Chytilovi, Lidunu a přebírá hospodu č. 22 (za starosty Konečného). Za starosty Tomáše Bílka v roce 1931 má Obecní hospodu pronajatou Josef Štětina a v roce 1937 se hospodským stává Rudolf Lovecký (*1906), který zde pracoval ještě v roce 1950.

Tento stavební objekt byl postaven roku 1870 jako škola. Když byla o 24 let později vystavěna budova nové školy, byla tato budova využita jako Obecní hostinec. Jako hostinec slouží dodnes.