Významná místa

Tato stodola („mlatevňa“) stojí v ulici Za Humny a patří k nestarším budovám v Zarazicích. A kolem ní se odehrávaly důležité události.

Například 8. července 1973 zde stála velká slavobrána s nápisem „BOŽE CHVÁLÍME TEBE“. Tehdy touto slavobránou procházel dlouhý průvod krojovaných družiček, mládenců, kněží, ministrantů a mnoha dalších. Ve středu průvodu kráčel novokněz P. František Bílek. Průvod šel od jeho domku (Za Humny 248) ke kapli Panny Marie. V dnešní Cyrilometodějské ulici nasedli všichni do autobusů i aut a jeli do farního kostela na slavnou primiční mši svatou. Celé Zarazice byly na nohou, kostel byl zaplněn k prasknutí a v pozoru byla i StB.

Můj strýček P. František Bílek se narodil dne 16. února 1926 „napředu“ v domku č.p. 134, ke kterému „mlatevňa“ patřila. Ve třicátých letech navštěvoval základní školu v Zarazicích, poté měšťanku ve Veselí nad Moravou. V letech 1942–1944 studoval na rolnické škole ve Bzenci. V roce 1948 se rozhodl pro kněžskou službu: od 1. října 1948 navštěvoval gymnázium v Bílině, kde 14. června 1950 maturoval. Komunisté však uzavřeli bohoslovecké fakulty, a tak František nejprve vyučoval náboženství (v letech 1950–1951 v Duchcově), poté pracoval jako účetní na školním statku ve Bzenci (1951–1964) a následně jako skladník na vodním díle Želivka (1965–1968).

S uvolněním poměrů si v roce 1968 podal přihlášku na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Studium ukončil v roce 1973: na jáhna i na kněze (30. června 1973) jej vysvětil litoměřický biskup kardinál Štěpán Trochta.

Primiční mši svatou tedy slavil 8. července 1973 v kostele sv. Andělů strážných ve Veselí nad Moravou. Tehdy mi bylo 17 let a jako synovec P. Františka jsem byl do příprav primice velmi zapojen. Na „mlatevni“ se připravovala nejen slavobrána, ale i posezení pro primiční hosty – desky na stoly a na lavice. Nepamatuji si na primiční kázání, ale zapamatoval jsem si dvě „hlášky“ z doby příprav na primici:
1. Moje stařenka, starostlivá maminka P. Františka často lamentovala: „Stěna (od „mlatevně“) letí, vymalované nemáme a kuchařek (na primiční hostinu) néni.“
2. Pan Ing. Josef Studénka, místní vinař a výrobce likérů, pravil, když můj otec (bratr P. Františka) u něj objednával aperitiv na primiční hostinu: „Strýcu, já vám udělám takový vermut, že hosti vám zeďá aj oklešky v humně u mlatevně.“

A dopadlo to výborně – sláva byla veliká, vermut vynikající, protože se snědlo maso ze dvou prasat a spousta jiných dobrot, ale „oklešky“ u „mlatevně“ v humně ostaly. Stěna nespadla, „mlatevňa“ to přežila, kuchařek bylo dost. A hlavně: celá dědina se semknula při přípravě primice i při vlastní primici, a to bylo v době normalizace potřeba.

P. František nejprve působil jako kaplan v Turnově (1973–1975). Poté byl v letech 1975–1996 farářem v Libuni (Český ráj). Spravoval také sousední farnosti Újezd pod Troskami a Mladějov. Na faře v Libuni pečoval o galerii malíře Českého ráje Františka Kavána a o udržování památky obrozeneckého kněze P. Antonína Marka. V březnu 1996 byl litoměřickým biskupem Josefem Kouklem jmenován čestným kanovníkem litoměřické kapituly.

V roce 1996 se ze zdravotních důvodů P. František vrátil do rodných Zarazic, kde 15. května 1996 zemřel. Před třiceti lety, tj. 22. května 1996, šel kolem „mlatevně“ opět dlouhý průvod, tentokrát pohřební, opačným směrem – od kaple Panny Marie na místní hřbitov. R.I.P.