V Zarazicách krajní dům
Když vyhlédnu z okna mé pracovny, jako na dlani mám před sebou, dnes už coby součást Veselí nad Moravou, dědinu Zarazice. Do měšťanské školy, kterou jsem navštěvoval, chodili od 1. „měšťanky“ s námi i kluci ze Zarazic. Posměšně jsme jim zpívali: „Zarazičané srnci vařili sa v hrnci, nemohli sa uvařit, moseli sa usmažit!“ Inu, snad i to patřilo k „času her a malin nezralých“!