Když vyhlédnu z okna mé pracovny, jako na dlani mám před sebou, dnes už coby součást Veselí nad Moravou, dědinu Zarazice. Do měšťanské školy, kterou jsem navštěvoval, chodili od 1. „měšťanky“ s námi i kluci ze Zarazic. Posměšně jsme jim zpívali: „Zarazičané srnci vařili sa v hrnci, nemohli sa uvařit, moseli sa usmažit!“ Inu, snad i to patřilo k „času her a malin nezralých“!
Slavnosti v Zarazicách
Součástí snah o vytvoření komunitního centra v Zarazicích a oživení prostor bývalé školy je i pořádání kulturních a společenských akcí nejrůznějšího druhu. Jako příklad zde může sloužit akce 'Hrátky v Zarazicích', která proběhla na podzim roku 2012. V letošním roce hodláme na úspěchy této akce navázat hned několika kulturními událostmi - Cyrilometodějský den, Den otevřených sklepů a další ...
Historické fotografie z archívu Vladimíra Groše...
Velmi zajímavou osobností v Zarazicích byl léčitel Ladislav Janiš. Působil v domě kde se původně koncem 19. století nacházela Seidlerova hospoda. Za Janišem do Zarazic jezdili pacienti z celé republiky, úspěšně vyléčil řadu zajímavých osobností. Léčba spočívala ve zvláštním přístupu. Osoba si lehla na lůžko a byla přikryta zvláštním pouzdrem s velkým počtem žárovek, které tělo prohřívaly. Po tomto prohřátí následovala masáž. Masérky byly dvě sestry Konečné ze Znorov. Ladislav Janiš měl také obchod s léčivými bylinami. Jeho manželka zarazičanům poskytovala bylinky většinou zdarma.
Ladislav Janiš měl dcery Josefu, Miladu a Boženu. Milada Janišova si vzala Borise Hostýnka, její ruce uměly také léčit. Božena Janišová si nejdříve vzala za manžela znorovského učitele Lacinu, ale s ním se rozvedla. Janiš jim postavil vilku. Božena se vdala podruhé za Karla Machalu, ale ani toto manželství nebylo šťastné. Karel Machala vstoupil do německé armády. Po čase však zběhnul z fronty a skrýval se v podkroví Lacinovy vilky, kde vydržel až do konce války. Později se oběsil.